SAT team

Výcvik ve střelbě

Výcvik ve střelbě

Výcvik ve střelbě není v žádném případě jednoduchá záležitost, a proto je zapotřebí postupovat podle určitých zásad.

Nejprve musíme dokonale nacvičit zaujetí polohy, naučit se v poloze správně dýchat, mířit a potom spouštět. Teprve nakonec, až všechny úkony dokonale zvládneme a naučíme se plynule je spojovat, můžeme začít s ostrou střelbou.

Míření

Míření je vlastně vyrovnání hledí mušky a záměrného bodu – to je spodní okraj černého středu terče – do jedné přímky. Na první pohled se míření zdá jednoduché, ale zkušení střelci vědí, že je to záležitost velice složitá a náročná. V čem to tedy je? Především v tom, že vyrovnávání všech uvedených bodů (muška, hledí, terč) nikdy neprobíhá v úplném klidu. Puška se vždy, ve všech polohách pohybuje – vleže méně, vkleče víc a nejvíc vstoje. Střelec musí také velmi pečlivě sledovat velikost výchylky mířidel a odpovídajícím způsobem upravovat zamíření. Musí se tedy stále snažit uvádět zbraň do správné polohy. Základní podmínkou správného zamíření je docílit tak znovu rovnou mušku. My budeme používat tzv. ,,otevřená” mířidla, která jsou pro základní výcvik velice vhodná. Proto si základy míření ukážeme na nich.

Muška je rovná, je-li usazena přesně doprostřed zářezu hledí a její vrchol je v jedné rovině s jeho horním okrajem. Pro správné zamíření na terč je navíc třeba rovnou mušku navést pod jeho černý střed. Už od počátku dbáme na to, aby se černý vrchol mušky nedotýkal černého středu terče, musí mezi nimi být úzký proužek světla – střelci říkají ,,světélko”. Proč je při míření tak důležité? Pokud totiž zamíříme tak, že se obě černé plošky dotýkají, nikdy nerozeznáme, jestli jsme neposunuli mušku v černém poli terče vzhůru. Jeden zásah bude v tom případě nahoře, a druhý dole. A právě ,,světélko” umožní mířit přesně. Oko se přizpůsobí a po určitém tréninku dokáže stanovit vždy stejnou šíři světelného proužku. Výsledek – samé desítky. Na druhé straně však – a to je dost velký problém – není lidské oko schopno vnímat všechny předměty různě vzdálené. Proto nebudeme vidět stejně ostře mušku, hledí i terč. Otázkou tedy je, které prvky budeme sledovat ostře a které můžeme vidět rozmazaně. Zásada správného míření říká, že ostrá musí být muška, protože chyba, která vznikne nezaostřením mušky je mnohem větší než ta, které se dopustíme při nejasném vidění terče a hledí. Přitom si zapamatujte jednu základní zásadu – musíte vždy mířit stejně, neměnit způsob míření a nevidět ostře jednou mušku, podruhé terč. V tom dělají mladí, začínající střelci největší chyby. Bude-li střelec ,,přejíždět” pozorností od jednoho bodu ke druhému, dopustí se chyb a navíc rychle unaví oko. Pozor tedy na ostrou mušku!

Další otázkou je doba míření. Zásadní chyba je mířit příliš dlouho. Oči se rychle unaví a v průběhu střelby bude míření stále nepřesnější. Oko člověka je sice dokonalý orgán, ale pro přesnou činnost potřebuje určité podmínky. Především není schopno sledovat delší dobu jeden předmět stejně ostře. Snažte se proto mířit jen krátce! Zkušenosti nám říkají, že můžeme soustředěně hledět na mířidla jenom asi osm sekund. Potom už zamíření ztrácí na přesnosti. Pokud se nám nepodaří během krátké doby upřesnit zamíření a spustit, musíme přestat mířit, zbraň odložíme z ramene a po chvilce odpočinku můžeme začít znovu zamiřovat. V přestávce mezi výstřely je dobře dívat se do dálky a pokud možno do zelené plochy. Tím se oko zase ,,zotaví”.

Způsoby a zásady míření

Začínající střelec se učí mířit do záměrného rajónu a v něm také spouštět. Musí spouštět plynule, ale rozhodně a nesmí se obávat chybného zásahu. Pochopitelně že rajón bude na počátku tréninku velký a zásahy budou rozhozeny až do šestkového kruhu. Není to žádné neštěstí, protože s postupujícím tréninkem se muška bude uklidňovat, její chvění bude menší, při správném spouštění se bude postupně lepšit seskupenost zásahů a tím i výsledek střelby. Už od počátku dbejte na plynulost, nespouštějte zbrkle a prudce – v okamžiku, kdy se muška zdánlivě uklidní. Vedlo by vás to k takzvanému ,,lovení desítky”, snad nejhoršímu zlozvyku, který může střelce potkat, navíc natolik škodlivému, že právě pro něj nemohou mnozí střelci docílit lepší a vyrovnané výsledky.

Lidské oko je, jak jsme si již řekli, velice citlivé na souměrnost. Pro mladého střelce, který ještě nedokáže udržet dostatečně stabilní polohu zbraně, je to vlastně nevýhoda. Snaží se totiž co možná nejpřesněji mířit a spustit. Má však k tomu málo času, spouštění zrychlí a strhne spoušť. Nejlepší pomůckou při nácviku míření do rajónu je velký kruh, ve kterém se snažíme udržet obrazec rovných mířidel. Na počátku výcviku v poloze v leže může kruh odpovídat přibližně osmičce, vkleče sedmičce a vstoje šestce nebo i pětce. Po několika prvních cvičeních zjistíme, že není tak obtížné v uvedených mezích mířidla udržet. Postupně, s rostoucí stabilitou, budete zmenšovat kruh a pochopitelně i zpřesňovat míření.

Řekli jsme si již, že není správné mířit dlouho, rozhodně ne déle než asi 8 až 10 sekund. Proto postupujeme tak, že pohledem sledujeme mířidla až po tzv. hrubém zamíření. Teprve potom zamíření upřesníme. Získáme tím čas a zároveň předejdeme nadměrné únavě oka. Pokud se nám nepodaří celý výstřel dokončit do 15 až 20 sekund, musíme zbraň odložit, odpočinout si, několikrát se hluboce nadechnout a vydechnout a začít znovu.

Několik rad pro přesné míření a zlepšení činnosti oka:

1.  Oko se musí dívat na terč zpříma. přitom je třeba zachovat rovnováhu v napětí svalů, které otáčejí okem. Jinak se zrak rychle unaví, zhorší ostrost vidění a výsledkem budou horší zásahy na terči.

2.  Neměňte dálku zaostření oka, nerozptylujte pozornost tím, že ,,přebíháte” z mušky na terč a zpět. Budete schopni přesně mířit delší dobu, oko se tak rychle neunaví.

3.  Sledujte osvětlení terčů. Dbejte na to, aby se např. jeden výstřel neuskutečnil za plného slunečního světla a jiný, je-li pod mrakem. Měníte tak podmínky pro míření a zhoršuje přesnost střelby.

4.  Nedívejte se střídavě na temný obraz mířidel a terče a třeba na světlou plochu ozářenou prudkým sluncem.

Co nejvíce rozvíjejte cit oka pro souměrnost, který je potřebný pro správné míření. Nejlepším prostředkem cvičení oka je suchý trénink, ale za vhodného osvětlení (ne tedy v potemnělé místnosti!)

Dýchání

Při střelbě jsme mnohokrát nuceni zadržet na delší dobu dech. To už je samo o sobě příčinou nepravidelného dýchání. Přitom tělu musíme zabezpečit dostatečný přívod kyslíku, který je nutný pro správnou a přesnou činnost většiny orgánů při střelbě zatěžovaných.

Dechový rytmus je u zdravého dospělého člověka pravidelný a klidný (16 až 18 vdechů za minutu), při zvýšené námaze se vzhledem ke stoupající spotřebě kyslíku zrychluje. U střelby k tomu navíc přistupuje často nutnost zadržet dech na určitou dobu, což ne nezbytné při míření. Tato dýchací pauza má pro střelce nesmírný význam (může ji bez škodlivých následků prodloužit na 12 až 16 sekund), v ní dokončuje práci na výstřelu. Protože však i v této přestávce potřebuje dostatečné množství kyslíku, musí si ,,vytvořit zásobu” několika hlubokými vdechy a výdechy a teprve potom dech zadržet.

Neznamená to, že bude dýchat a přehnaným úsilím (hlasitě), jak se s tím u některých sportovců setkáváme. Přitom totiž vzniká v ústech nepříjemný pocit sucha, které zbytečně dráždí sliznice.

V dosavadní praxi bylo zvykem zadržovat dech při výdechu, asi při třetinovém objemu vzduchu v plicích. V posledních letech volí někteří přední světoví střelci poněkud jiný rytmus a způsob dýchání – zadržují dech při nádechu. Na první pohled se to nezdá příliš výhodné, ale je v tom mnoho rozumného. Zadržení dechu při nádechu dovoluje totiž prodloužit dýchací pauzu a kromě toho se vytvářejí lepší podmínky pro činnost vnitřních orgánů střelcova těla.

Pozorování u střelců navíc ukázala, že při zadržení dechu v nádechu (v poloze vstoje!) dosáhli větší stability těla a tím i pušky.

Je sice pravda, že při zadržení dechů v nádechu musejí být napjaty odpovídající svaly, které zajišťují zadržení dechu, v daném případě to však není nevýhoda, spíše naopak. Střelec tak získává pocit větší jistoty.

Způsob zadržování dechu je třeba vyzkoušet, protože každému nebude vyhovovat jeden a tentýž. Musíme přitom vycházet ze základního požadavku – zabránit nadměrnému vzrůstání únavy v průběhu střelby. Proto se snažíme neprodlužovat zbytečně dýchací pauzu a dodržovat mezi jednotlivými výstřely přiměřené přestávky.

Zvlášť ti začínající by na to měli pamatovat. Jejich výstřely následují příliš rychle za sebou – prakticky bez jakéhokoli odpočinku. Potom je jim divné, že výsledky jednotlivých desetiranných položek stále zhoršují. Jednou z příčin je právě nedostatečný odpočinek mezi výstřely a položkami. Proto nezapomínejte na přestávku – asi 1,5 až 2 minuty. Ze začátku se třeba řiďte hodinkami! Před každým dalším výstřelem řádně provětrejte plíce nekolikerým nadechnutím a vydechnutím! Zajistíte tak přívod většího množství kyslíku do plic a umožníte si i delší odpočinek mezi jednotlivými výstřely.

 

ZDROJ: Převzato ze zrušeného webu VZO.